Počítačové hry jsou dnes již běžným způsobem trávení volného času. Valná většina mladých lidí dá přednost raději virtuálnímu světu než knize; je ale v pořádku, když u her tráví naprostou většinu svého času?
Nedávno se na internetu objevil obrázkový vtip ukazující, jak několik desetiletí nazpět rodiče nemohli dostat své děti z venku domů a teď je to přesně naopak: nemohou je dostat ven od chytrých telefonů, playstationů a počítačů.
Je to ale stále jen vtip reagující na rozšíření virtuální zábavy v moderním světě, nebo odraz jednoho z nešvarů naší společnosti? Protože i zdánlivě nevinná zábava se může vymknout z rukou: mladí nemají zájem o sport či jiné venkovní aktivity, stávají se oběťmi manipulativních internetových her a gamblerství je závislost na stejné úrovni jako toxikomanie. Týká se však gambling opravdu jen hazardních her?
Návykovost hazardních her z velké části vyrůstá z vidiny snadného výdělku a později z potřeby splatit dluhy vzniklé neustálým prohráváním velkých sum. Klasické počítačové hry tento finanční rozměr postrádají (nepočítáme-li mikrotransakce), a přesto jsou u nich hráči schopni denně trávit hodiny bez zájmu o jiné koníčky. V extrémních případech ztrácejí pojem o čase a trpí pak spánkovým deficitem a zanedbávají své povinnosti. Ačkoliv je takových hráčů jen malé procento, rozhodně není vliv počítačových her něco, nad čím by se mělo jen mávnout rukou, především co se týče dětí. Není třeba jim hry hned zakazovat, ale je dobré dětem věnovat čas a neustále jim připomínat, že jsou i jiné formy zábavy a odpočinku.
Budeme jednou žít ve virtuální realitě?
Herní průmysl se neustále vyvíjí a nedávno přišel na trh s novinkou v podobě her pro virtuální realitu, která hráče přenese přímo do centra dění a hraní her už tak není jen o mačkání tlačítek a klikání myší: herní zkušenost se stává o poznání realističtější a v jistém smyslu návykovější. „Odstěhují se“ v budoucnu lidé do světa virtuální reality, nebo zůstanou věrni reálným zážitkům? A může se na tom nějak podílet výchova? Odpovědi na tyto otázky ukáže až čas…